Upíři a politika - část první

Fin, Legenda 05/2000

"Politika je svinstvo, hochu." Tak schválně: kdo a ve kterém filmu konstatoval tuhle otřepanou pravdu? Nevíte? Nebo si nejste jistí? Vlastně je to jedno, protože se s vámi klidně vsadím, že těch filmů (resp. hrdinů) bylo víc. Podobných otřepaných pravd existuje samozřejmě spousta ("Nelez na ropné pole s cigaretou v puse, hochu, špatně dopadneš" etc.), ale s řadou z nich se dá ztotožnit. S touto dvojnásob. A - v případě Kainitů - i klidně trojnásob, čtyřnásob, pěti... Každý jistě chápe, co chci říct - politika opravdu je svinstvo a ta upíří zvlášť.

A kde vlastně začneme? George Washington? J. F. Kennedy? Nebo snad V. I. Lenin? Samá voda - začneme učebnicí přírodopisu pro ZŠ. Tato nepochybně hodnotná a cenná literatura mnohé z nás seznámila se základy přírodních zákonů a mimo jiné také s faktem, že člověk představuje vrchol potravního řetězce. (I když nevím, proč se vždycky píše "řetězec" a na doprovodném obrázku kreslí pyramida.) Tuto důležitou informaci nám pak učenci a pedagogové zdůvodňují tvrzením, že člověk loví a požírá vše ostatní, zatímco naopak to neplatí. No, hádat se nebudu, ale chtěl bych vidět průměrný pedagogický sbor uprostřed černé Afriky minulého století. Ale i když přistoupíme na toto tvrzení, tak je stejně mylné - člověk možná loví téměř vše, ale upíři loví člověka. Takže? Všechno špatně, zpátky na stromy!

Nebudeme si nic nalhávat - v souboji s upírem nemá průměrný smrtelník žádnou šanci (a doktoři Van Helsingové nejsou průměrní smrtelníci), neboť nadpřirozené schopnosti představují něco, s čím se naše přirozené neschopnosti jen tak snadno nevyrovnávají. Na tento očividný fakt samozřejmě přišli upíři už dávno a tak se nesmíme divit tomu, že za dávných dob mnozí z nich vládli národům jako králové anebo se rovnou nechali uctívat jako božstva. (Tak schválně: proč myslíte, že třeba takoví staří Aztékové neustále naháněli do svatyň houfy zajatců?) A lidé to po poměrně dlouhou dobu trpně snášeli. A nedivme se jim - prostý člověk měl ve starověku či za ranného středověku poměrně málo možností změnit svou životní dráhu a většina z nich byla asi takováto: zemřít následkem nekonečné dřiny a vyčerpání, zemřít následkem nakažlivé nemoci, zemřít následkem nakažlivého meče ve střevech, zemřít, protože se lennímu pánovi zlíbilo atd. Jak vidno, žádná sláva a ne nadarmo je ranný středověk nazýván "Dobu temna". Upíři se tenkrát proháněli nocí a na veřejnosti zcela bezstarostně a Homo Sapiens jen pokorně krčil hřbet.

Pak ale nastal obrat a poděkovat za něj můžeme oblíbené libůstce středověké křesťanské Evropy, Inkvizici. Se svatým heslem na rtech a planoucí pochodní v ruce se náboženští fanatici pustili do řešení spousty problémů (a tam, kde žádné nebyly, si nějaké vymysleli) a když už byli v tom, vzali to z jedné vody načisto, i včetně upírů. A ti se hodnou chvíli vzpamatovávali ze šoku - sedlák nejen že zdvihl hřbet, ale ještě k tomu vede na celé čáře a pán noci se z vládce mění na druh na vymření! A tehdy se stala jedna zajímavá věc: upírstvo se rozdělilo na dvě frakce - jedna z nich, Camarilla, nasadila taktiku Rambo II (zezelenáme, splyneme s džunglí a akorát si tu a tam sosneme), zatímco druhá, Sabbat, něco takového odmítla, protože přece "svou pravdu nebudeme skrývat!"

A tak tu nyní máme dvě opozitní strany a situace je tedy zralá na nějaký dramatický zlom - a taky že ano: Camarilla záhy přišla na to, že staré časy končí, člověk a jeho uvažování prochází jistou transformací a místo sloganu "ohněm a mečem" přichází na scénu rčení "chcete-li jistotu mít, nelze čs. stranu agrární nevolit!" Jinými slovy - proč živit bandu lumpů a hnát je proti hradbám, když stačí tahat za nitky a oni se poženou sami. Samozřejmě, že politika existovala už ve starém Římě, ale přiznejme si, že všelijací Augustové, Juliové a Claudiové byli ve srovnání s mejdanem nazývaným "Bastila a co následovalo pak" neškodnými jehňátky. No a když se na politikaření vrhla Camarilla, tak Sabbat nemohl zůstat pozadu. Přece není padlý na hlavu, že, a nenechá otěže nové doby v rukou svého protivníka!