Hledáme kádry aneb proč je dobrá krypta základem vítězství

Fin, Legenda 10/2000

Tak jsme se konečně dostali i ke strategii stavění herních balíků, a proto si dnes povíme něco málo o vhodném výběru služebního personálu, tj. upírů bojujících na naší straně. Po hromadě mudrování v předchozích článcích je už asi každý dostatečně obeznámen s faktem, že herní balík se sestává ze dvou částí - z knihovny, ze které hráč líže karty, a z krypty, ze které nám do hry (resp. do aktivního regionu) nastupují upíři. A proto patrně nikoho nepřekvapí ani to, že dobrý výběr "kvalitních" upírů je nanejvýš důležitý - pokud někdo nevhodně zahraje konkrétní kartu a pokazí tak průběh akce, která měla vyznít v jeho prospěch, nezřídka se ještě naskytne příležitost chybu napravit (už proto, že určité typy karet, na nichž stojí herní strategie daného balíku, se zpravidla v knihovně opakují vícekrát). Pokud si ale někdo vybere nevhodné upíry (resp. nevhodnou kombinaci upírů), kteří ani zahrání takové akce neumožňují (nebo jen za splnění určitých a náročných podmínek), má prostě smůlu.

Prvním, poměrně zásadním pravidlem, na něž je třeba při stavění krypty brát ohled, je skutečnost, že krypta musí obsahovat minimálně 12 upírů. Zatímco v jiných hrách bývá obvykle stanoven maximální počet karet, zde je naopak požadováno jisté minimum. A zkušenějším hráčům už je asi jasné, v čem spočívá háček - snadno se totiž stane, že se pro mou oblíbenou strategii bez dalších úprav bude hodit právě 4 nebo 5 konkrétních upírů, ale já přitom musím sestavit alespoň 12člennou kryptu. A pozor: jednoduchý mechanismus typu "12 upírů = 4x tři exempláře každého mého silného a výhodnými vlastnostmi obdařeného favorita" zdaleka nefunguje tak hladce, jak by se mohlo zdát. Už proto, že každý hráč zpravidla potřebuje do hry dostat víc než jen jednoho nebo dva upíry a při takto sestavené kryptě je velmi pravděpodobné, že mu to nějakou chvíli potrvá a soupeři zatím získají rozhodující náskok. Přísloví "méně je někdy více" ve VtES sice platit nepřestává, ale je nutné je brát s jistou rezervou.

Druhým faktorem ovlivňujícím tvorbu krypty je kritérium, podle kterého si budete upíry vybírat. V zásadě se krypta dá stavět dvěma způsoby: podle klanu - tj. vyberu vhodné upíry jednoho klanu disponující požadovanou kombinací disciplín - nebo podle disciplín samotných - tj. bez ohledu na to, ze kterého klanu upír pochází. Každý z těchto dvou způsobů má svá pro a svá proti.

Stavět kryptu podle klanu je jednodušší a tento způsob bych doporučil zejména začínajícím hráčům. Hlavním důvodem je fakt, že každý klan má své 3 klanové disciplíny a logicky se tedy kombinace konkrétních disciplín (nejčastěji se používá kombinace 2 nebo 3 disciplín - 1 je příliš omezená co do možností a 4 zase příliš komplikované co do složitosti) nejsnáze hledá právě mezi členy jednoho klanu. Mimo to existuje spousta herně velmi zajímavých a silných karet, které ale jako jednu z podmínek svého zahrání vyžadují člena konkrétního klanu (nebo se jejich efekt vztahuje ke členům jednoho konkrétního klanu), a právě tato podmínka se v případě krypty "každej pes, jiná ves" naplňuje velmi obtížně. A zmíněná proti? Zdaleka ne každý člen daného klanu má právě ony 3 klanové disciplíny v superiorní verzi (takže je většinou nutné do knihovny zařadit nějaké master karty, které disciplíny zlepšují) a navíc mívají omezené disciplíny zpravidla ti upíři, kteří mají výborné individuální schopnosti (každá legrace něco stojí).

Odlišnost druhého způsobu - tj. kryptu stavím podle disciplín - je nasnadě: zkrátka vyberu vhodné jedince s vhodnými vlastnostmi (bez ohledu na to, kterého klanu jsou příslušníky) a je to. Ovšem to už vyžaduje určité zkušenosti a poměrně dobrou znalost rozsáhlého spektra všech možných upírů, kteří vyšli v různých edicích, a k tomu se každý hráč propracuje až časem. Navíc je poměrně obtížné (ne-li nemožné) při takovéto sestavě krypty úspěšně zahrát "klanové" karty a ty bývají často velmi silné. Také se snadno stane, že právě ti silní a "výhodní" upíři, které jste si do své krypty zařadili, se vyskytnou v "klanových" kryptách oponentů (a proč by vás zrovna tohle mělo překvapit - jsou přece dobří) a vy budete nuceni se dohodnout či kontestovat hned s několika jinými hráči - a věřte, že to není nic příjemného. Jako nejlepší řešení se asi ukazuje kombinace obou výše zmíněných způsobů: postavit převážně "klanovou" kryptu, 1 či 2 silné upíry použít vícekrát a případně přidat nějakého, do celkového konceptu mé strategie dobře zapadajícího příslušníka jiného klanu. (Komu v poslední větě schází formulace "příslušníka a/nebo příslušnici", může odletět do Spojených Států anebo se jít vybrečet k mamince - jsem odporný tradicionalista a nestydím se za to.)

Třetím zásadním hlediskem, které je třeba brát v potaz, je poměr "cena/výkon". Už jsem se zmiňoval o tom, že upíři vyšší generace (tedy ti na investovanou krev "dražší") zpravidla mívají více superiorních disciplín a nějaké ty roztomilé individuální vlastnosti (tituly, které jim umožňují hlasovat, bonusy na zranění, které způsobí v souboji, lepší "bleed" atd.) a jsou proto oproti běžným jedincům "výhodnější". A leckomu by se mohlo zdát, že právě zde spočívá klíč k sestavení dobré a kvalitní krypty. Leč ouha - čím vyšší generace upíra, tím více je třeba investovat krve, abych jej dostal do hry, a tím déle to také trvá. První a zjevnou nevýhodou krypty sestavené ze samých takovýchto "borců" je tedy značné zpomalení nástupu oproti soupeřům (a to se v důsledku může stát i osudným), druhou pak krev sama - aktivuji dva "drahé" upíry a zcela se tím vyčerpám, pak proklouzne první soupeřův "bleed" a mám dohráno... Pok...d používáte samé upíry vysoké generace, musíte mít k dispozici velmi efektivní způsob, jak získávat krev nazpět. Praxe sama naopak prokázala, že je dost výhodné používat i nízkogenerační, "levné" upíry, kteří mají třeba jen jedinou z požadovaných disciplín, ale zato na superiorní verzi. Zkrátka maximalismus se nevyplácí, zato smysl pro rovnováhu ano.

To by dnes bylo vše, snad mě do příště něco napadne...