Clanbook: Gangrel

V každém z nás je kus zvířete

Vážně jsem se těšil, až si přečtu svůj první clanbook, byl jsem zvědavý, jak mi rozšíří obzory a dozvím se všechno, co jsem kdy chtěl vědět, ale nikdo mi to neřekl. A tak jsem měl doopravdy štěstí, že se mi do rukou jako první dostala kniha o Gangrelech, protože jsem jejich velký fanoušek. A nebyl jsem zklamán. Stálo to zato.

Úvodní povídka působí zpočátku trochu nudně a rozvláčně, ale čtenář z ní, když nic jiného, získá celkový pohled na život Gangrelů. Většinou žijí samotářský život v přírodě a nechtějí mít s politikou upírů nic společného, ale najdou se i výjimky nebo alespoň tací, kteří jsou ochotni ambiciózním pomoci. Snad hlavní věc, kterou bych povídce vytknul, je font. I když na první pohled vypadá hezky, tak si s jeho luštěním docela užijete a nebudete mít moc příležitost soustředit se na samotný obsah.

V první poměrně rozsáhlé kapitole nás seznámí jeden ze současných členů klanu Gangrel s historií klanu, jak se mu ji povedlo vyčíst z různých zdrojů a rozmluv s jinými staršími Gangrely. Nejstarší historii o vzniku a původu klanu (a upírů vůbec) krásně odsunuje pouze do oblasti mýtů, které řada z mladších upírů nebere moc vážně. (Taky proč by měli? Nikdy se nesetkali s žádným pamětníkem a navíc, pokud bychom vzali takový mýtus o Adamovi a Evě vážně, tak můžeme řadu současných vědeckých publikací hodit do koše.) Mimo jiné zmiňuje město Enoch (kde podle legend žila Ennoia, zakladatelka klanu), letem světem popisuje nejdůležitější události v dějinách světa, na kterých se klan nebo jeho členové podíleli, a jak se blíží k současnosti, podává více a více podrobných a doložených informací (přičemž taková pravda o zavraždění Kennedyho se mnou docela otřásla). Celé vyprávění je prokládáno osudy některých upírů. Kapitola je ukončena poutavým rozhovorem několika Gangrelů rozebírajících nedávné události, které vedly až k odchodu amerických Gangrelů z Kamarilly. Jejich pohled na celou věc působí dost zmateně, protože se těchto událostí neúčastnili a ani se nedá říci, že by jim rozuměli.

Druhá kapitola je rozdělena do několika částí, z nichž první popisuje výběr nových adeptů, současnou pozici klanu v rámci Kamarilly i Sabbatu, něco o nezávislých Gangrelech a všechno ostatní o chování klanu. Dozvíme se zajímavou, i když ne moc překvapivou skutečnost, že jen málo Kaitiffů pochází z tohoto klanu, protože se na nich už dost brzo začne projevovat gangrelské prokletí, různé zvířecí rysy. Dál získáme třeba údaje o některých anarchských skupinách Gangrelů, jako například čistě ženská bojová skupina ze severní Evropy, která si říká Valkýry, a za zmínku stojí i informace o celkovém rozložení klanu po celé zeměkouli.

Z klanu Gangrel vzniklo asi nejvíce různých linií a potěšilo mě, že jsou v knize všechny popsané (a to jak současné, tak vyhynulé linie)

Ahrimane - vznikly během počátku Sabbatu v Americe, přičemž se jedná o výlučně ženskou linii, kde všechny nové členky musí projít speciálním rituálem. Existují dvě verze, proč nejsou přijímáni muži. První je, že vůdce linie odmítá provést rituál na mužích, a druhá tvrdí, že žádný muž rituál nepřežil. Tato linie se zabývala přírodní Thaumaturgií. V roce 1998 ostatní upíři zaznamenali zmizení této linie, které nebylo nikdy vysvětleno, ale někteří se domnívají, že Ahrimane padli jako druhá oběť při tremerském rituálu. Jisté vodítko by mohl být dopis na rozloučenou, který zanechala jedna členka linie.

Anda - linie asijských válečníků. Spolu s barbary a mongolskými hordami z centrální Asie pořádala nájezdy na civilizovanější kraje v sousedství i v Evropě, ale za posledních sedm století se už žádný člen této linie nijak neprojevil a tak si většina upírů myslí, že linie Anda už více neexistuje.

Městští Gangrelové - někteří Gangrelové se v počátcích Sabbatu v Americe rozhodli, narozdíl od svých "přírodních" bratrů, usadit ve městech. Jsou to městští zabijáci, kteří nemají sobě rovné, a právě proto se jedná téměř výhradně o Gangrely ze Sabbatu, protože ti, kteří se přidali ke Kamarille, se brzy stali objektem Divokého honu, čili šel po nich prakticky každý. Za zmínku stojí, že si vyměnili některé klanové Disciplíny za nové, které jim lépe slouží ve městě.

Laibon a Lhiannan jsou dvě "zrádcovské" linie, které se podle legend odtrhly od klanu v dobách válek s Ravnosy na východě. První z nich - Laibon - se přesunula do Afriky a zabývá se hlavně zkoumáním a využíváním Bestie uvnitř sebe. V současné době je jich velmi málo.

Zato druhá linie odpadlíků - Lhiannan - měla mnohem temnější osud. Po zradě se přesunula do oblastí ostrovní Anglie, kde se zabývala druidskou tradicí. V období inkvizice na její členy byly pořádány hony jako na krvelačná monstra a tak poslední člen této linie byl zničen někdy ve 14. století. Během posledních 50 let se sice začínají objevovat v Irsku, Skotsku a Walesu mladí Gangrelové, kteří se považují také za druidy a říkají si neo-Lhainnan, ale nejedná se o žádnou novou ani starou linii. Odkaz staré linie byl pravděpodobně nenávratně ztracen.

Mariňáci - mořští Gangrelové, kteří se přizpůsobili (ne)životu v hlubinách moře, kam už nedosahuje vliv slunečních paprsků. Upravili si klanové disciplíny na schopnosti potřebné ve vodě (sonar, plovací blány). Extrémní nároky prostředí způsobily, že příslušníci této linie získávají mnohem podivnější zvířecí rysy než ostatní Gangrelové.

Další a to velmi inspirativní část je věnována Postižením klanu, těm už zmiňovaným zvířecím rysům (ať už fyzickým nebo mentálním), které sice nemusí zpočátku být příliš výrazné, ale jsou zde zmíněny také velmi drastické změny, které chudák upír může jen těžko zakrýt. Někteří Gangrelové, kteří se pohybují hodně mezi lidmi, používají k zakrytí Obfuscate. Jsou tu taky popsány vztahy s ostatními klany, ne sice zrovna moc podrobně, ale řekl bych, že si každý udělá obrázek aspoň o těch nejdůležitějších a nejrozšířenějších názorech na příslušníky jiných klanů. Za důležitý a docela zajímavý považuji rozbor vztahů s vlkodlaky (růžové rozhodně nejsou, i když si to některé ostatní klany myslí).

Na závěr druhé kapitoly jsou pěkně rozebrány klanové Disciplíny od 6. do 9. úrovně a kombinované schopnosti (Chodíte na lov? Já teda ne, ale vám by se taky mohlo jednou stát, že se zabité zvíře najednou změní na rozzuřenýho upíra a to bych vám teda fakt nepřál...) a taky některé perličky, jako oblíbená gangrelská hra "Adoptuj zvířátko".

V poslední kapitole jsou příklady postav (o některých byla zmínka už v předchozích kapitolách), které Storyteller může dle vlastního uvážení použít. Přiznám se, že tahle možnost mě osobně příliš neláká, přece jenom každý z nás má trochu jinou představu o upířím světě, ale minimálně to je zajímavá inspirace.

Zkrátka, když to vezmu kolem a kolem a vezmu v potaz, že je to můj první clanbook, který jsem přečetl, jsem nadšen. Dozvěděl jsem se celou řadu odpovědí na své otázky a získal hromadu nových nápadů. Možná jediná věc, která mě mrzí, je to, že některými informacemi se autoři prakticky vůbec nezabývali, snad proto, že jsou uvedeny v jiných knihách (třeba takový popis Cest by mě vážně potěšil, já vím, že se dá najít jinde, ale proč by nemohl být i tady).

Kosťa
Hodocení: